Martin Fejfar

Rockovej výslech

Jaká byla tvoje první kocovina?

Tu ne ofiko snad raději zmiňovat nebudu… Mohl by to být ještě velký skandál. Ta hned po mých osmnáctinách rozhodně stála za to – od té doby nemohu cítit a ani vidět meloun… Těch vodek s ním bylo, až, až…

Jak vypadal tvůj první sex?

Jsou věci ve kterých se raději sluší nemluvit… Rozhodně to nebylo nic k chlubení se…

Jaký byl tvůj největší školní průser?

Ze základky si zrovna nic moc nevybavuji, ale na střední, už to bylo trochu horší…Největším průserem byla celkově moje ukecanost a když některé profesory poučujete o některých věcech, fakt se to dost nevyplácí…

Kdy a jak jsi byl infikovanej rockem?

Táta měl za komančů kapelu, ale to bylo ještě dávno před tím, než jsem se narodil. Mě a ségru vychovával hodně k lásce k hudbě. Měli jsme doma klávesy, španělskou kytaru, trubku, flétnu na kterou jsem se učil hrát… Táta tedy byl spíše na lidovky a country, ale máma měla slušnou sbírku desek a kazet především českých rockových kapel. Namátkou si například vzpomínám na Katapult, Tublatanku, Citron, Kreyson s Láďou Křížkem Turbo a mnoho dalších. Nějak se mi to vždycky líbilo, jak brousí ty kytary a ten zvuk byl takový přirozený. Rocku jsem definitivně propadl ve svých 11 letech na vesnické zábavě po hasičské soutěži, kdy do nás DJ Tomáš dostával další skvělý rockový záležitosti. I díky tomu jsem také DJ.

V jaký kapele a na co bys chtěl hrát?

Někdy se vidím, jako kytarista a jindy zase, jako bubeník… Ale co bych opravdu chtěl? Umět hrát na hamondovy varhany a vrátit se tak do zlatého věku tohoto nástroje v rocku, tj. let sedmdesátých a například v Uriah Heep krotit klapky. Ale měl bych smůlu Ken Hensley byl prostě jenom jeden.

Čím jsi vyjímečnej?

Teď budu doufat, že se to ve zlé neobrátí a všichni to vezmou a přijmou, tak jak to je. Jsem asi jediným moderátorem v rádiu s větším zrakovým omezením v českém éteru. Asi jsem dokázal, že i to to znevýhodnění se dá porazit a dá se s ním prostě bojovat. A jsem tady, protože moderovat v rádiu bylo prostě, tak nějak mým celoživotním snem. Třeba to někoho i inspiruje, že se nic v životě nemá vzdávat.