Tu si naštěstí nepamatuju. Ale nemohla bejt přece horší než všechny ostatní. Nemohla… Ne??! :(
Tak ten si bohužel pamatuju. Hlavně to zjištění, jak blbě to jde, když vás přitom ze skříně sleduje její perská kočka se znuděným výrazem „o co se jako snažím a že to fakt nebude nic moc“. Nebylo.
Když jsem zjistil, že chodit za školu je bezva a pak mě tam už málokdy někdo viděl. Tenkrát sice skvělý, ale zpětně to vidim jako opravdu ten největší průšvih. Hlavně kvůli zkaženým prázdninám a vysvědčení, který jsem za zmeškaný hodiny dostával vždycky až v srpnu po celoročním přezkoušení.
To muselo bejt ještě ve školce. Chodil jsem tátovi pomáhat do garáže a prosil ho, ať z kazety pouští zlatou paní u kříže (Zombie od Cranberries) a Hrobaře od Premier.
Hrát na klávesy nebo zpívat s Red, s Entwine nebo s Ancient Bards.
Dokonale se mi plete levá a pravá a nahoře a dole. Asi díky tomu umím psát zrcadlově i vzhůru nohama (je to stejně parádní, jako k ničemu), ale třeba v autě byste mi směr ukazovat nechtěli. Zahnu totiž blbě skoro pokaždý.